Články v rubrice: Literární tvorba
11.11.2014
Mytologie - Draci


Hydra

Mimořádně jedovatá, dosahuje délky až 10 metrů.

Pokud je hydře utnuta hlava, na místo ní narostou

dvě další. Mají vysokou regeneraci, proto nejbezpečnější

způsob jak je zabít je: udusit, nebo spálit.

Bartoloměj Kovalčík, 15 let
 
10.09.2014
Staň se novinářem i Ty!!
Jednou v malém městečku žila dívka jménem Kristýna. Měla malého huňatého
yorkšíra Štístka. Kristýně bylo třináct a chodila do sedmé třídy. Kamarádila s Martinou ze své třídy. Kamarádky spolu seděly v lavici.

" Ahoj Kristýno!" pozdravila veselým a nadšeným hlasem Martina. 

"Čau Martino, z čeho jsi tak nadšená?" zeptala se Kristýna Martiny.

Právě mě přijali do tanečního kroužku, řekla s velikou radostí Martina a
nadskočila.

To je super, taky bych si měla najít někde místo, řekla s ne tak velkým
nadšením Kristýna.

Ty si něco najdeš, řekla Martina a položila svou ruku na Kristýny rameno.
Kristýnka se usmála a zvedla hlavu.

Když přišly do třídy, na zdi vedle jejich lavice byl nový leták: STAŇ SE
NOVINÁŘEM I TY!!!

Hele Martino, ten leták, to je něco pro mě, a ten kroužek je tady, mohla
bych psát pro školní noviny!! Vykřikla Kristýna a objala Martinu.

To jo, tak přijď do sborovny ve čtvrtek v půl druhé, odpověděla Martina a
ukázala na leták. Dole na letáčku stálo: hlavní šéfredaktor: Marie
Kulincová.

Podívej, to je naše paní učitelka na češtinu a je to šéfredaktorka, řekla
Kristýna a ukázala na její jméno.

Dlouho Kristýně trvalo než si paní Kulincovou odchytla na chodbě v prvním
patře u šaten.

Paní Kulincová Kristýnu přijala a chtěla po ní nějaký čin nebo případ, který
se hodí do školních novin.

Kristýna tedy psala o vítězném zápase našeho fotbalového týmu.

A teď už určitě pátrá po dalších senzacích.........

Andrea Galková, 6. třída ZŠ Za Nádražím
 
25.07.2014
Něco malé chlupaté...

Něco malé chlupaté....


Jednou v zimě jsem se probudila a u nás v křesle se cosi flekatého tulilo
v klubíčku. Nejdřív jsem myslela, že se mi to zdá, ale ono tam opravdu něco
spalo.  Šla jsem blíž a vidím flekatého, ustrašeného a ušatého pejska.

Mamka s taťkou ho našli v mrazu venku. Celý se klepal, měl špinavý kožíšek a měl hlad. Tak jsme ho vykoupali, nakrmili a vyhnali blešky z kožíšku - a těch
bylo.  Už jednoho pejska máme a tak mu rodiče chtěli najít novou rodinu. Ale
nikdo ho nechtěl.  

Tak uběhl měsíc, pejsek dostal jméno, misku a pelíšek.
Mamka se pořád snažila pejska někomu vnutit, ale její snaha byla marná. Čas
běžel, pejsek- Fufík, se u nás zabydlel a už nespal v pelíšku ani v křesle,
ale nenápadně se vloudil do našich pelíšků. Je s ním spousta legrace.

Později jsme se dozvěděli, že pejska jeden pán nechtěl, odvezl ho daleko od
domova, vyhodil ho a ujel mu. 

Ale pejsek našel nás a my všichni ho máme moc rádi.




 

Doubravka Kovalčíková, 11 let
 
25.07.2012
Návštěva dobrovolníka Nina v českokrumlovském "íčku"

V dubnu 2010 jsme se potkala s Ninem na setkání Informačních center pro mládež. Nino, který je z italské Sicílie, byl v pelhřimovské organizaci Hodina H jako dobrovolník na Evropské dobrovolné službě.

Domluvili jsme se, že v květnu  přijede a stráví pět dní v Českém Krumlově, kde pro něj přichystáme zajímavý program.

Když nastal den „D“, Nino přijel do Českého Krumlova. Již dopředu bylo domluveno, že ho budu mít na starost já a také bude u mě těch pár dní bydlet.

Malý háček byl jen v tom, že Nino neuměl německy a já anglicky, ale vzhledem k tomu, že jsme se již trochu znali a tuto informaci jsme o sobě věděli, nebylo to ani pro jednoho z nás překvapení. Zjistili jsme, jak spolu dokážeme docela obstojně komunikovat....

Iva Sonnbergerová
 
02.11.2011
Kamarád pro volný čas

Dobrovolník Mirek Vytlačil žije v Táboře je mu 16 let a  jednou týdně na dvě hodiny jezdí za kamarádem Péťou, který má autismus.

Diakonie ČCE - středisko Rolnička  v Soběslavi nám poskytla jeho příběh.

Děkujeme


A bylo to tady zase. Ten překrásný pocit naplnění, pocit vnitřní jistoty a radost z dobré věci. Právě odcházím na zastávku autobusu a po odpoledni stráveném s Péťou vyrážím domů. Autobusem jezdím hodně, často i několikrát za den, ale cesta ve čtvrtek po páté hodině je zcela výjimečná. Cítím se totiž, že jsem naplnil své místo na tomto světě.

S tímto originálním projektem (kamarád pro volný čas – pozn. autor) jsem se poprvé setkal ve škole. Vysvětlení celkového konceptu Rolničky ve mně zanechalo skvělý dojem a hned jsem se zapsal ke všemu, co bylo možno. Netrvalo dlouho a Renča, naše koordinátorka, mi napsala, abych se dostavil na výcvik dobrovolníků. Řekl jsem si, že s novou zkušeností by měl přijít závazek – ničeho se nebát. Odjakživa se cítím nejistě mezi vícero cizími lidmi a v místnosti, kde to všechno mělo za chvíli začít jich bylo asi dvacet. Téměř ihned jsem ale zjistil, že tady jsou jenom ti správní lidé a že toho máme mnoho společného. Výcvik vůbec neprobíhal tak, jak jsem si představoval. Vše bylo pojato spíše zábavnou formou a odlehčeně. Měli jsme šanci dozvědět se spoustu potřebných informací, ale také se navzájem poznat a už na výcviku navázat nová přátelství.

Pár měsíců na to mi opět pípla zpráva, že budu pracovat s klukem postiženým autismem. Miluji výzvy a to, co jsme se o autismu dozvěděli na výcviku mi stačilo k tomu, abych okamžitě kývl a sešel se s jeho již bývalou dobrovolnicí. Ta mě spolu s Renatou varovala před tím, že Petr, jak se klučina jmenuje, mě nejspíš nepřijme s otevřenou náručí a ať si nic neberu osobně. Jenomže já už byl rozhodnutý jinak. Byl jsem rozhodnutý, že ten den se s Petrem skamarádím.

První návštěva ve mně zanechala hluboké vzpomínky. Vůbec poprvé v životě jsem si uvědomil, že v té dokonalé společnosti, v tom světě bez vad, který se všichni snažíme najít a který je nám ze všech stran prezentován, existují i lidé jiní, než jsme my.

Rád přirovnávám svět k velkému hřišti, kde si každý najde to svoje. Někdo má rád houpačky, někdo se sklouzne na klouzačce, jiný má zase radši prolézačky. Všichni si hrají a řídí se heslem, „já nedělám nic tobě, tak ty nedělej nic mě.“ A takhle kousek dál od toho hřiště stojí řada lidí, kteří si nemohou hrát sami, ale je potřeba jim podat pomocnou ruku a na tu atrakci je vzít. Protože nejsou špatní, nejsou něco míň, jsou jiní. Jsou jiní a potřební.

Lidé reagují na dobrovolnictví různě. Znám i takové, kteří to nechápou a netuší, proč děláme to, co děláme. Hodně často také slýchávám, že nemá cenu dávat těm dětem nějakou naději nebo se snažit jim pomáhat, protože je v životě nic dobrého nečeká. Není to pravda. Můžou mít stejný, ba dokonce i lepší život, než má spousta z nás.

Já už jsem se rozhodl, rozhodl jsem se, že ať to stojí co chce, tak Petr bude mít dobrý život a prožije ho naplno tak, jak to zvládne jenom on sám. Sklouzne se na klouzačce, pohoupá na houpačce, vyřádí se na prolézačkách. Ale také si zahraje fotbal a hokej, zaběhá si kolem vody při žhnoucím slunci, zaplave si v moři, bude řídit auto, vyleze na vysokou horu, naučí se lyžovat, půjde do zoo, zahraje si na kytaru, poslechne si dobrou hudbu na koncertě a bude dělat spoustu dalších skvělých věcí.

Víte, věřím tomu, že můžeme projít našimi životy a na konci, když budeme ležet doma v posteli, se můžeme podívat zpátky na svůj život a říct: Ach jo. Anebo můžeme dokončit tenhle život, jako když na vlně jedete do své věčnosti, se slovy: To byla jízda!

A teď je naše povinnost, náš čas, abychom my, co si můžeme hrát kdy chceme a kde chceme, podali ruku těm, co stojí opodál a usmáli se na ně. Na to je teďka čas! Na to je čas!

Mirek Vytlačil
 
19.07.2011
Co jsme tvořili v Boudě...

 
Proběhla akce V Boudě proti nudě

V druhém týdnu prázdnin se v Nízkoprahovém volnočasovém klubu pro mládež uskutečnila akce V Boudě proti nudě
Od pondělí do pátku si mohly příchozí vyzkoušet různé výtvarné dovednosti, zahrát hry či poznat nové kamarády. 

Na fotkách máte ukázku toho, co jsme v Boudě například tvořili (technika zažehlování voskovek).

Dále jsme barvili textil, zdobili květináče, malovali na fólie, vyráběli akvária z papírových krabic a další.

Více informací a fotek naleznete na webu www.bouda.cpdm.cz .

Jste srdečně zváni na další pokračování, které proběhne ve dnech od 15. do 19. srpna 2011.
Vstup je bezplatný, jen si s sebou vemte svačinku a oblečení, které si můžete ušpinit:-)
 






Po rozkliknutí článek o akci z Českokrumlovského deníku...

Magdalena Zronková a účastníci akce V Boudě proti nudě
 
16.05.2011
Vyřezáváme v Boudě
Julie Kroupová, Z.Š. TGM
 
22.04.2011
Trocha poezie

Ležím pod jabloní slyším zpěv sýkorky
a vidím mou lásku života, jak jde ke mně.

Ležím pod jabloní, kde se prožívaj ty nekrásnější
dny tohoto světa a dny plynou hrozně rychle

kdybych mohl tak zpomalim čas a užívám ho co
nejlíp, jak to jde, ale čas zpomalit nejde, škoda!!

Miluji jednoho člověka, ale vím, že už se blíží konec,
ale já to nechci,protože chci žít...

A ten člověk je mi nebližší člověk kterýho miluju
a budu navždy,ať se stane cokoliv.

Ležím a přemýšlím jak to tohle napsat a přišel jsem
na to!Má láska života mě na to přivedla děkuju



THE END

Jan Franta
 
27.01.2011
(Ne)obyčejný román

 

 

Toto měl být původně úplně obyčejný román, ale já neumím psát vážně a proto tady máte tohle.

Hezké čtení přeje autor Lukáš Navara

.

 

Lukáš Navara
 
01.12.2010
Ohmataná kniha veršů nebo básně na internetu?
Je chladný zimní podvečer, za okny svítí pouze měsíc a hvězdy. Právě padá sníh. Je mi šest let a trávím zimní prázdniny u babičky a dědečka.
Petra Hlaváčková, Gymnázium Kaplice
 
01.12.2010
(NE)ZBYTNÝ ALKOHOL
Proč lidé pijí? Protože v dnešní době volný čas, rovná se zajít večer do baru, objednat si ,,drink“ a při příležitosti nového seznámení, zaplatit pár panáků a rozjet zábavu, co to dá. Je přeci víkend a to rozhodně neznamená, že budeme sedět doma a koukat do zdi, či co.
Petra Hlaváčková, Gymnázium Kaplice
 
01.12.2010
Ke komu vzhlížíme
Křesťané mají Boha, muslimové Alláha, buddhisté Buddhu. Malý rozvíjející se stát vzhlíží k velkému vyspělému, malé město k většímu, „obyčejný“ člověk k slavnému a úspěšnému. Každý člověk na Zemi má
Robin Růžička
 
30.11.2010
Vyjímečný člověk "Máňa"
Bezdomovci. Lidé, kteří přišli o vše. O střechu nad hlavou, peníze, práci, jídlo, pití, rodinu, kamarády, společnost. Jsou odkázáni sami na sebe. Kde si ustelou, tam přečkají někdy i velmi krutý večer. Co si vydělají na nějakých dobrovolných brigádách nebo co dostanou ve formě sociálních dávek, za to si koupí alespoň trochu jídla a pití. V horším případě kradou, žebrají, pijí a své problémy nijak neřeší. Najdou si přátele mezi sobě podobnými a je jim třeba na okamžik na světě lépe. Ale jak se vůbec člověk dostane na ulici?
Robin Růžička
 
30.11.2010
Děti a pohádky
„Tak, Honzíku, vyčistit zuby a spát!“ „Ach jo… a přečteš mi ještě na dobrou noc pohádku?“ „To víš, že jo. Bylo, nebylo…“ Klasický večerní scénář, který probíhal a stále jistě probíhá v mnoha rodinách s dětmi po celém světě. Čtení pohádek před spaním. Úžasná věc, kterou jsme si, když jsme byli malí, nenechali ujít. Nebo alespoň já ne.....
Robin Růžička
 

ČASÁK ICM ČASOPIS INFORMAČNÍHO CENTRA PRO MLÁDEŽ ČESKÝ KRUMLOV

Projekt Časopis Informačního centra pro mládež Český Krumlov "Časák ICM" je finančně podpořen: Městem Český Krumlov, MŠMT ČR a Jihočeským Krajem.


Časák ICM je nejen internetový ale i tištěný časopis dětí a mládeže, nový projekt Informačního centra pro mládež Český Krumlov, projektového pracoviště Centra pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s. Český Krumlov.

 

Smyslem tohoto časopisu je

vytvořit prostor pro děti a mládež, kteří mají zájem o novinářskou a literární práci či těm, co něco tvoří nebo chtějí tvořit a nechtějí si to nechat pro sebe a jen své nejbližší okolí.
Ke vzniku a spuštění  tohoto projektu nás přivedly již proběhlé nebo stále fungující mediální, hudební a literární projekty CPDM, o.p.s , jež iniciovali sami děti a  mládež, zkrátka nápady, které vznikly nejdříve v jejich hlavách a CPDM, o.p.s jim pomohlo „na svět“.


 

Realizací našeho časopisu jsme chtěli vhodně doplnit mezeru v současné činnosti především:

- internetového mládežnického „Rádia ICM“ (od 2004)
-projektu Hudebního nahrávacího studia mladých (2004)
-projektu Almanachu mladé českokrumlovské literární scény (2007)
-projektu Filmové laboratoře (2008)
-projektu „Průvodce mým městem“ (2008) a „Příběh města Český Krumlov v roce 2099“ (2009)
a samozřejmě s probíhajícími stálejšími projekty spolupracovat.


 

Časák ICM je tu tedy pro vaše obrázky, fotky, poezii, prózu a literární tvorbu vůbec, nápady , pozvánky a tipy na akce, reportáže, soutěže, hádanky… pro vše, co tvoříte nebo byste chtěli tvořit!

 

Časák ICM nebude mít příliš pevnou strukturu, ta se může lišit číslo od čísla, podle příspěvků bude struktura, dle vašich nápadů a přání. Internetový Časák ICM bude také pravděpodobně obsahovat více příspěvků než tištěný, spíš všechny, co se  k nám dostanou a nějaké zajímavosti z naší organizace a články od nás pro vás.


Na www.casakicm.cz můžete díky své šikovnosti a spolehlivosti získat časem svůj osobní přístup a  tvořit si tam sami bez nás, což je základní smysl a záměr tohoto projektu.

Máte-li zájem o spolupráci na tomto projektu, kontaktujte nás…

 

Osobně či poštou: Informační centrum pro mládež Český Krumlov, Špičák 114, 381 01 Český Krumlov,

Telefonem: 380 712 427

E-mailem: icm@icmck.cz


Budeme mít radost z každého nového dílka.


Přejeme vám pěkné počtení a podívání.
Redakční rada Časáku ICM


 

Paticka, tiraz ci co...