Dne 25. května se naše 9. třída vydala z Loučovic do Českého Krumlova, aby zde navštívila promítání dvou krátkých filmů. Naše třídní učitelka nám vybrala filmy Malí vrazi a Kalvárie lidických letců. Oba filmy probíhaly pod vedením pana Stanislava Motla, kterého mnozí z nás znali jen z televizních obrazovek. Ze začátku jsme nevěděli, kdo pan Motl vůbec je, jak se k nám bude chovat, jak s ním máme komunikovat apod.

Vážené a milé slečny lektorky,
workshop se mi moc líbil. Oceňuji hlavně Váš přístup k dětem. Děti byly už od prvních minut zcela spontánní a vy jste si je okamžitě získaly. Navodily jste nám ve třídě milou, přátelskou a spolupracující atmosféru. Děti se dozvěděly mnoho nových informací o světě a jiných kulturách, o svých spolužácích, ale především přemýšlely samy o sobě- což je velmi důležité, přestože se k tomu skoro nikdy nedopracují.
Pokud by se nám podařilo navázat spolupráci  i pro příští školní rok, byla bych velmi ráda.
s přáním hezkého dne a blížících se prázdnin Mgr. Eva Kašáková a žáci 8. třídy ZŠ Kaplická, Český Krumlov

Jsem člověk, který si prošel už několika návštěvami psychologů, kteří přišli do mojí třídy na základní škole s naivní myšlenkou, že nás srovnají a náš kolektiv dají zase do pořádku. Stačily dvě hodiny a ubohý sluníčkář pozoroval, jak se mu jeho naděje pomalu rozpadla před očima, a tak si sbalil svoje cedulky se jmény a pozitivními citáty a odkráčel zpět na místo, odkud přišel. Není proto divu, že jsem byla ohledně návštěvy jistých dvou žen trochu skeptická a jak jsem tak pozorovala obličeje okolo sebe, moji spolužáci na tom byli podobně. Většina z nich totiž tuto záležitost brala jako skvělou příležitost vyhnout se ne zrovna oblíbeným předmětům.

Ten týden, kdy jsme prováděli na výstavě Neztratit víru v člověka, byl velice hektický. I přesto jsme si však výstavu užili a povídání o těchto tématech nás bavilo. Tématem výstavy byl život židů za druhé světové války a holocaust. Každý měl na starosti několik panelů s různými tématy jako například život před transportem, Terezín, Osvětim a Nicholas Winton.

            Já jsem měla na starosti Terezín a musím říct, že jsem se dozvěděla mnoho informací, které pro mě byly nové. Neznala jsem například podrobnosti o postavení a činnosti dětí v koncentračních, pracovních a vyhlazovacích táborech. Nevěděla jsem, že děti také hrály divadlo a kreslily.

            Zjistila jsem také, že každodenní vyprávění textu z mého panelu, mě text dokonale naučilo.

            Myslím, že tato výstava byla velice přínosná, jak pro nás, tak pro ostatní diváky a mnoho lidem skutečně připomenula hrůzy druhé světové války.

Karolína Macháčková

Zde si můžete přečíst výběr odpovědí, názorů, dojmů a pocitů studentů ze SOZŠ a SOU Tavírna Český Krumlov, kteří se v názvu zmíněné akce projektu Multikulturní svět kolem  nás 2016 zúčastnili.

1) Co nás zaujalo?
2) Jestli by jsme udělali něco jinak?
3) Co nám to dalo?

"Včerejší beseda pro mě byla rozhodně přínosná. Film byl velice emotivní, realisticky zobrazoval drsnou podobu holocaustu. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a ne příliš známých fakt jak z filmu tak z úst pana Motla. Je to velice sympatický pán, přišel mi jako opravdový profesionál a osoba na svém místě. Jeho myšlenky a lidský přístup, jeho upřímný zájem o to, aby se na hrůzy oné doby nikdy nezapomnělo a vzali jsme si z ní konečně poučení, byly velice inspirující. Myslím, že nemám co bych vytkla, pan Motl byl velmi vstřícný, stejně tak organizátoři a pracovníci projektu. Příště půjdu rozhodně se zájmem znovu.“

Ráno se zprvu jevilo chladné, přestože na nebi nebylo jediného mráčku. Společně jsme nasedli do ranního autobusu, který nás vysadil až v Českém Krumlově, kde už nás přivítalo poněkud přívětivější počasí. Slunce pozvolna stoupalo po modrém nebi a nabíralo sil. Jelikož nám zbývala necelá hodina do začátku besedy, posílili jsme se menší svačinou a vydali se na předem domluvené místo. Po cestě jsme měli skvělou možnost prohlédnout si zblízka krumlovský zámek, medvědy jsme však ve výběhu nezahlédli, ač jsme se ze všech sil snažili. Cesta z náměstí ke smluvenému místu, k Boudě, nám zabrala pouhých deset minut, během kterých jsme se setkali s velkou spoustou turistů, kteří, stejně jako my, objevovali krásy tohoto historického města.

Když jsme dorazili na místo, vyskytl se drobný zádrhel. Zjistili jsme, že beseda se koná v městské knihovně v blízkosti náměstí, které jsme sotva před čtvrt hodinou opustili. Byli jsme tedy nuceni si krátkou cestu zrychleně zopakovat, tentokrát již bez zastávky u medvědů. Knihovna se před námi vynořila ve chvíli, kdy odbíjela desátá hodina ranní, tedy čas, kdy beseda měla začít. Uf… Stihli jsme to!

Ani v prvních měsících roku 2016 CPDM, o.p.s. Český Krumlov nepřestává být aktivní na poli mezinárodních projektů, což dokazuje právě nedávno ukončený projekt s názvem „Reaching the Goals“, který proběhl ve dnech 9. - 22. března v rumunském Bușteni. Právě na toto místo se sjelo na 54 mladých lidí z Rumunska, Řecka, Turecka, Španělska, Maďarska a České republiky, aby se zde za podpory programu ERASMUS+ neformálním způsobem vzdělávání naučili něco o motivaci, dosahování svých profesních cílů a především o tom, jak se natáčí krátký film. A právě poslední jmenovanou aktivitu si nakonec také všichni účastníci vyzkoušeli i v praxi.

Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s. Český Krumlov realizovalo v termínu od 22. do 25. října 2015 čtyřdenní akci s názvem Médiakemp. Jak sám název napovídá jednalo se o společné setkání mladých lidí jehož hlavním tématem byla nejrůznější média.

Jako mateřská základna účastníkům sloužila táborová základna na Chatě pod Kletí v blízkosti obce Krásetín na Českokrumlovsku. Jednotlivé mediální bloky probíhaly v Českém Krumlově - na pracovištích CPDM, o.p.s. – v internetovém mládežnickém Rádiu ICM, v prostorách NZDM Bouda a Informačního centra pro mládež. Součástí aktivit byla i exkurze v Muzeu a fotoateliéru Seidel.  

1.den

Odjezd z vlakového nádraží v Linzi. Cesta vlakem 5 hodin přímo do hlavního města Maďarska Budapešti, kde si nás vyzvedla jedna z organizátorek Lea. Odvezla nás autem do ubytovacího zařízení, kde jsme se již setkali se slovenskou skupinou z dětského domova v Medzilaborcích.

Ubytovali jsme se v dvou až čtyřlůžkových pokojích a začali navazovat kontakty s našimi slovenskými bratiaJ

Někdy po poledni jsme se pěšky přesunuli k nedaleké budově dětského domova, kde se odehrával program - i další dny spojený s natáčením krátkých dětských filmů. První den nás čekaly seznamovací aktivity, abychom se sblížili jak s organizátory projektu tak s jeho účastníky –  Maďary, Poláky a Slováky. Informace nám byly předávány většinou v maďarštině, ze které nám do češtiny překládala sympatická překladatelka Jitka - původem Češka žijící už leta v Maďarsku. Případně z anglického jazyka pak já do češtiny, takže komunikace byla mnohdy velmi náročná, ale vždy jsme si porozuměli.

Na konci měsíce března se uskuteční akce, která si jistě zaslouží Vaši pozornost. Jde o filmový workshop určený pro skupinky mladých lidí ze čtyř zemí Evropy, tzv. Visegrádské čtyřky (Maďarsko, Slovensko, Polsko a Česká republika). Událost je výjimečná především proto, že je určena mladým lidem z dětských domovů, nebo pěstounských rodin.

Mladí účastníci a jedna vedoucí si během pětidenní akce vyzkouší zajímavou práci scénáristy, režiséra, či herce. Ve skupinkách budou tvořit vlastní filmové dílko s pomocí zkušených organizátorů a studentů filmové školy v Budapešti. To bude ke shlédnutí poslední den workshopu na slavnostním zakončení.

Českým partnerem akce bude letos již po třetí českokrumlovské Centrum pro pomoc dětem a mládeži, o.p.s., které oslovilo s žádostí o pomoc občanské sdružení Paventia. To sdružuje pěstounské rodiny a mohlo tak s nabídkou oslovit více rodin.

Více o organizátorech projektu naleznete zde:

http://www.gyerekszemfilmfesztival.hu/index.php?lang=eng&p=rolunk

Zhruba v polovině července 2012 se skupinka studentů kaplického gymnázia zúčastnila projektu YOUTH IN ACTION, který probíhal na Kypru, přesněji ve městě Limassol. Naše škola vyslala 11 studentů a jednoho vyučujícího.

Po necelých třech hodinách jsme vystoupili z letadla, zatím jen do klimatizované letištní haly. Zde na nás již čekal poněkud svérázný řidič, který nás odvezl na místo ubytovaní, asi hodinu od letiště. Kyperský vzduch byl i v noci velice teplý a vlhký, takže jsme opět rádi uvítali klimatizovaný automobil. První noc jsme sice ještě nestrávili na vysokoškolských kolejí, jak bylo pláno, ale v hotelu. Na koleje jsme byli odvezeni hned druhý den ráno.

Na první pohled nám bylo jasné, že se zatím dostavila pouze skupina ze Španělska, druhou – zástupce Kypru – jsme zatím nikde nepotkali. Na první schůzce nám však bylo sděleno, že domácí tým se z velice podivuhodných důvodů nedostaví. Ihned po přivítání a úvodním proslovu, který byl – stejně jako celá komunikace – v angličtině jsme se okamžitě začali seznamovat s novými lidmi.

Organizátoři projektu byli mladí lidé, takže se Ice Breakingových her zúčastnili i oni. Španělé byli velmi komunikativní a po celou dobu projektu přátelští, milí a vstřícní. Rádi se učili české fráze, překládali nám španělské písničky, povídali si téměř při každé příležitosti. Všechny aktivity jsme absolvovali ve smíšených skupinkách, takže jsme se mohli dobře přesvědčit, jak své anglické znalosti umíme aplikovat i v praxi.......

Poslední květnový víkend proběhl v NZDM Bouda (Centrum pro pomoc dětem a mládeži,o.p.s. Český Krumlov) workshop nazvaný „Bubnování v Boudě“, který pořádalo občanské sdružení Artists 4 Children, v čele s paní ředitelkou Renatou Královou, spolu se Střediskem výchovné péče Spirála.

.

Ve třetím ročníku studia anglického a francouzského jazyka na Pedagogické škole v Českých Budějovicích jsem měla díky programu Erasmus možnost studovat dva semestry na Université de Bourgogne ve francouzském městě Dijon. Období před odjezdem a pár prvních týdnů v novém městě se neobešlo bez spousty papírování, vyřizování, zmatků a nesrovnalostí. To vše ale stálo za to, abych mohla prožít dva těžko popsatelné semestry studia v zahraničí, které bych si dovolila považovat za nejlépe strávený rok za celou dobu mého studia na vysoké škole.

PRVNÍ DNY

Po příjezdu do univerzitního města Dijon nás s mou spolužačkou Verčou čekalo nemilé překvapení. Nikdo o nás nevěděl. Ostatní české studentky, které jsme poznaly cestou z Prahy v autobuse Eurolines, se bez problému hned po příjezdu mohly ubytovat a v pondělí se jít zapsat do dalšího semestru v nové škole. My jsme onoho sobotního rána po příjezdu zůstaly sedět na sbalených kufrech před budovou vysokoškolských kolejí čekaje na verdikt paní vrátné, která obvolávala další kolejní budovy, aby zjistila, kam nás uložit. Protože byl víkend, nezjistilo se nic a tak nás paní vrátná zatím ubytovala v provizorních pokojích s tím, že v pondělí ráno nám řeknou víc. Už jsme začínaly mít strach, že nás začátkem následujícího týdne posadí zpět na autobus do Prahy. Proto jsme se rozhodly užít si víkend v milované Francii se vším, co k ní patří. Prozkoumaly jsme historické centrum Dijonu, ochutnaly zdejší francouzská vína, bagety a croissanty a užívaly krásného slunečného podzimu v místním parku.

V pondělí nás čekal kolotoč…spousta nesmyslných kolonek, podpisů, fotek, papírů, papírů a zase papírů, přebíhání z jednoho konce Campusu (univerzitní městečko) na druhý a zase zpátky, z jedné přepážky na druhou…přehazovali si nás jako horkou bramboru a evidentně nevěděli, co s námi. Zřejmě nějaký zádrhel v té tuně papírů, které jsme měly vyplnit před odjezdem. Naštěstí se nakonec zjistilo k jakému koordinátorovi patříme a který nám měl sdělit další potřebné informace k životu na univerzitě a v univerzitním městečku. Hurá. Stálo to dost úsilí a nervů, ale nakonec jsme byly zapsány do prvního semestru na dijonské univerzitě a domu zpět se nejelo. Když jsem později viděla film Erasmus o španělsém studentovi, který jel studovat do Francie, musela jsem se smát nad tím, jak je ta francouzská byrokracie i pro ostatní zahraniční studenty nepochopitelná.

A tak začal náš erasmácký život. První týden byl ještě dost hektický. Zorientovat se v nové škole, vyplnění dalších x-papírů kvůli zápisu předmětů, založení bankovního účtu, vyřídit sociální příspěvek na ubytování, z přepážky na přepážku, z budovy do budovy, francouzština horem dolem. Vše jsme ale zvládly bez újmy na zdraví. Všem budoucím studentům ve Francii přeji pevné nervy, ale například vyřízení sociálního příspěvku na ubytování rozhodně stojí za to. Ušetříte tak spousty peněz za nájem na koleji, které pak můžete investovat mnohem rozumněji, třeba za….učebnice:-)

Jmenuji se Jiří Samek a jsem žákem kaplického Gymnázia. Náš učitel nám minulý rok nabídl účast na evropském projektu v Polsku. Nabídka nám přišla lákavá, a tak jsme dali dohromady šestičlennou skupinu a do projektu jsme se přihlásili. Organizátoři nám poslali informace a různé instrukce. Podle nich se mělo jednat o projekt, který má účastníky seznámit s médii, jako jsou například televize, rádio, noviny a další, z té druhé stránky. Byly pro nás sjednány různé besedy s kameramanem, novinářem, návštěva polské televize, redakce a další poutavé aktivity. Program vypadal opravdu slibně, ale hlavně jsme se všichni těšili, že otestujeme naši angličinu a pořádně si s někým anglicky promluvíme. Projektu se totiž měly zúčastnit, mimo nás, ještě Francouzi a samozřejmě Poláci, takže jsme všichni očekávali, že dorozumívacím jazykem bude angličtina...

Již čtvrtým rokem vydávají žáci sepekovské Základní školy svůj školní časopis. Každé tři měsíce se tak může veřejnost seznámit s výsledky a umístněním jednotlivých žáků v různých vědomostních, sportovních či dovednostních soutěžích, přečíst si příspěvky žáků nebo se pousmát nad perličkami ze školních lavic.

V letošním roce jsme se přihlásili do soutěže o nejlepší školní časopis roku 2010/2011. Ve středu 8. 6. 2011, v zastoupení Mgr. Heleny Smrčinové a žáků 8. a 9. třídy Evy Vágnerové, Martina Burkuše a Lukáše Koutníka, jsme se zúčastnili vyhlášení výsledků krajského kola, které se konalo v Informačním centru v Českém Krumlově.

K našemu milému překvapení jsme se v opravdu velké konkurenci umístili na krásném třetím místě a prožili jsme velice příjemný den jehož součástí bylo setkání se zástupci krumlovské radnice, s profesionálním žurnalistou i s dalšími osobnostmi působícími na poli informačních center, prohlídkou fotoateliéru a internetového rádia.

Pevně věřím, že náš časopis "Školní výQět" se bude i nadále těšit své popularitě a v následujících letech se dále vyvíjet a rozšiřovat, a že do budoucna zaútočí i na mety nejvyšší.

Minulý týden jsme jeli podpořit krátký film „Forest“, natočený týmem dětí z Českého Krumlova v březnu 2011 během workshopu v maďarské Budapešti, na 4. ročník Four River Film Festivalu do chorvatského města Karlovac. Sice jsme domů nepřivezli žádnou z hlavních cen, ale samotná nominace v soutěži a pochvala jednoho z členů poroty byla pro naši skupinu velkým úspěchem.

Festival probíhal ve dnech 6. až 11. září 2011 a z našeho týmu jsem festivalový Karlovac navštívila společně se spolutvůrkyní filmu Míšou Tůmovou. Cesta vlakem z Českých Budějovic byla dlouhá, ale nakonec jsme zdárně dorazily po jedenácti hodinách a čtyřech přestupech do cíle. Na místním nádraží nás vyzvedli jedni z dobrovolníků pořádajících festival a odvezli do hotelu na okraji města Karlovac, kde jsme se ubytovaly a padly do postele načerpat sil na první den. Ráno nás, jako každý následující den, čekala hotelová vydatná snídaně. Protože oficiální program měl začínat až ve tři hodiny odpoledne, měly jsme do té doby čas prozkoumat maličké centrum Karlovace, seznámit se s naší hostitelkou a převzít balíčky s důležitými informacemi týkající se festivalu (mapy, programy, trička a další drobné dárečky). A navečer ta velká sláva odstartovala. Zahájení festivalu se konalo v karlovackém kině Edison, které je za normálních okolností veřejnosti nepřístupné a pouze pro tuto událost otevřelo své dveře a nabídlo sedadla nadšeným místním filmovým fanouškům a hostům. Měly jsme tak možnost shlédnout a slyšet vystoupení dívčího pěveckého sboru, projev hlavních organizátorů festivalu, přestříhnutí pásky loňskou vítězkou a přehlídku prvních soutěžních filmů. Po zahajovacím ceremoniálu nás čekal raut a karlovacká rocková kapela, po níž nás autobusy rozvozili do hotelů.

Další dny festivalu byl program stejně tak nabitý a náročný. Od brzkého rána do pozdních nočních hodin jsme nasávaly filmovou atmosféru buď v samotném centru Karlovace nebo jeho okolí. Jeden z prvních dnů se celá početná skupina hostů přesunula autobusy k nedaleko vzdálenému jezeru Sabljaci, kde jsme trávili čas procházkou, koupáním nebo posedáváním v kavárně a později společně poobědvali v restauraci místní tradiční polévku. Jiné dny jsme se mohly účastnit workshopů vedených profesionálními filmaři, animátory nebo maskéry. Měly jsme tedy možnost natočit animovaný příběh v rozemleté kávě či speciálním make-upem namalovat na tvář masku Charlieho Chaplina nebo si různě po těle vytvořit umělé jizvy a rány. Čtvrteční a páteční večer bylo na programu promítání nesoutěžních chorvatských filmů Kotlovina (název tradičního chorvatského dušeného masa) a Fleke (Fleky) v nedalekém hradě Dubovac. Po jejich shlédnutí mezi kamennými stěnami hradu zazněly rytmy mladé hudební skupiny Deph či mladé DJky Cashier Wants To Go To The Seaside.

Promítání soutěžních filmů probíhalo obvykle každé odpoledne. Porota pečlivě sledovala a vybírala své favority a my jsme filmy mohly z pozice diváků hodnotit známkami od 1 do 5ti. Soutěžní filmy byly rozděleny do 4 kategorií – Animovaný film, Hraný film, Dokumentární film a Volný styl. Film „Forest“ soutěžil v kategorii mezinárodních filmů ve volném stylu (Free style). Na závěrečném ceremoniálu se za sobotního prosluněného odpoledne vyhlásilo 11 výherních filmů, z nichž hlavní cenu Grand prix si domů odvezla nezávislá autorka Sara B.Pedersen z Dánska za film Upside down, cenu publika získal film Kordun Top Model mladých filmařů z chorvatského Záhřebu a Cenu Yellow flag ( Žlutá vlajka ), za film bojující proti násilí, získalo moldavské Artistudio za animovaný film Fence! (Plot!). Sobotní večer jsme se na závěrečném večírku rozloučili s ostatními organizátory a dobrovolníky a pobavili se u vyhlašování soutěže o nejlepší festivalové faux pas. Cenu tak převzal jeden z dobrovolníků například za to, že zapomněl vyzvednout hosty na nádraží, další získal titul neviditelného dobrovolníka, kterého během festivalu nikdo nespatřil. V neděli brzy ráno jsme se vydali na zpáteční cestu vlakem přes Slovinsko, Rakousko do Českých Budějovic.
Karlovac
 Účastnice z ČR Káťa a MíšaUpoutávky na festival
Úvodní ceremonie

V Českém Krumlově se v termínu od 22. do 31.srpna 2011 uskutečnila evropská výměna mládeže s názvem MEDIALIZE IT.
Projektu, jehož organizátorem je CPDM Český Krumlov, se zúčastnily šestičlenné národní skupiny mladých lidí ze Slovenska (Prievidza), Slovinska (Slovenj Gradec), Itálie (Torino), Portugalska (Carazzeda de Ansiaes) a České republiky (Český Krumlov).


Tématem projektu byla, jak už sám název napovídá, problematika moderních médií, přenosu informací a komunikace s využitím dosavadních zkušeností a kapacit CPDM, o.p.s. Český Krumlov v této práci s českými mládežníky.

Prostřednictvím cílených aktivit si účastníci (především ve formě týmů národnostně „namixovaných“) mohli vyzkoušet práci s dokumentárním a animovaným filmem, rádiovým vysíláním, fotografií, hudbou a tištěnou i elektronickou formou „novin“.

Projekt zároveň účastníkům, v rámci doprovodných programů, poskytnul zážitky z her a exkursních programů, které pomocí aktivních forem neformálního a interaktivního vzdělávání zpřístupnila jednotlivá média. 

Součástí těchto programových aktivit byly i návštěvy jednotlivých institucí, které jsou svojí povahou zaměřené na nejrůznější mediální tématiku. Především se jedná o návštěvu zpravodajského studia  České televize a dále workshop v českokrumlovském fotoateliéru Seidel.

Fotografie- kreativní aktivity mládežníků:

 

Ve čtvrtek 26.5. 2011 jsem měla možnost, v rámci své praxe v CPDM Český Krumlov, zúčastnit se přípravné schůzky k projektu evropské výměny mládeže s názvem MEDILAIZE IT se  zástupci evropských zemí - Itálie, Slovinska, Slovenska, Portugalska a České republiky.

Projekt pořádá CPDM Český Krumlov a akce proběhne v srpnu tohoto roku.

Ráno jsem se zúčastnila  prezentace o činnosti CPDM, dále se mluvilo a organizačních záležitostech a cílech projektu (kterými jsou především aktivní přístup k oblasti moderní výměny a přenosu informací, komunikace mezi lidmi pomocí medií a také poznávání jiných kultur a motivace mladých lidí k obecně prospěšným činnostem jako např. dobrovolnictví.) Poté proběhla krátká exkurze po CPDM a následovala schůzka se starostou a místostarostkou města Český Krumlov.

Také jsme navštívili fotoateliér Seidel, který se tématicky hodil k tématu projektu, kterým jsou média.

Dále se celá skupina jela podívat do Zátoně, kde budou v srpnu ubytováni, a večer proběhla prohlídka města Krumlov.

Celým dnem panovala příjemná atmosféra a pro mě jako studentku v sociální oblasti byl tento den velmi zajímavý a přínosný. Nejen že jsem poznala jak takové programy fungují a jaké jsou jejich cíle a náplň, ale i se pro mě tento den stal  jednodenním kurzem angličtiny, což v mém případě vůbec nebylo na škodu J