02.06.2016, z rubriky Reportáže, autor: Adéla Proboštová – septima, Gymnázium Kaplice
Společně vstříc historii

V budově nás již netrpělivě vyhlížel Stanislav Motl, sympatický starší muž. Byly pro nás přichystány pohodlné židle a velký projektor, který nás po krátkém úvodu pana Motla seznámil s příběhem Henryka Mandelbauma v hodinovém dokumentu Živý mrtvý, který vytvořil právě Stanislav Motl. Henryk Mandelbaum byl pamětník, který vyprávěl svůj příběh z koncentračního tábora Osvětim, kde pracoval v Sonderkommandu. Než nám byl dokument puštěn, bylo nám řečeno, že rozhodně není pro slabší povahy. Pokud by měl tedy někdo jakýkoliv problém, mohl klidně opustit místnost.

Myslím si, že nikdo z nás doopravdy nepočítal s tím, co v dokumentu uvidí. Nikdo z nás na to nebyl připraven. Záběry byly autentické, přímo z dění v Osvětimi, a výpověď pana Mandelbauma místy vháněla slzy do očí. Jak je možné prožít takové hrůzy a neztratit sám sebe? Henryk Mandelbaum vyprávěl, že ač byli členové sonderkomanda živí, nebyli nic víc než pouhopouhá skořápka něčeho, co ještě před nedávnem býval člověk. On sám po válce našel útěchu v přírodě. Staral se o své stromy, kterým kdysi vdechl život a nyní je při něm udržoval. Tak se snažil odčinit svou minulost.

Když dokument skončil, rozhostilo se v místnosti naprosté ticho. Nikdo z nás nevěděl, co by měl říct. Slova se chopil až sám Stanislav Motl. Okomentoval dokument, který jsme právě zhlédli, a podělil se s námi o své vzpomínky z natáčení. Čas byl bohužel neúprosný a rychle se blížil konec besedy. Po zaslouženém potlesku, který jsme panu Motlovi věnovali, jsme se všichni rozutekli. Na oběd, na nádraží, abychom chytili nejbližší spoj a nakonec domů. Budeme dál žít své nepoznamenané životy, zabývat se běžnými denními starostmi a řešit banální problémy. Nikdo z nás se v dnešní době zřejmě nemůže vcítit do pozice pana Mandelbauma a jemu podobným. Nikdy zřejmě naplno nepochopíme utrpení a ztráty, se kterými se pamětníci museli vyrovnat. Je však velmi důležité nezapomenout. Nezapomenout na lidi, kteří si prošli peklem, ač tu s námi déle nebudou a nezapomenout na jejich výpovědi. Nesmíme dovolit, aby se historie opakovala. Je načase, abychom se poučili ze svých chyb.

Paticka, tiraz ci co...