24.03.2016, z rubriky Další a ostatní, autor: Jana Svobodová, zdroj: www.mpjablonec.cz , www.romea.cz
ROMSKÉ VELIKONOCE

O ROMSKÝCH VELIKONOCÍCH

Velikonoční svátky totiž patří k nejvýznamnějším svátkům, které Romové slaví.

Velikonoce znamenají i pro Romy Velkou noc. Patří mezi svátky, které Romové jako katolíci považují za nejvýznamnější. V romském jazyce jsou Velikonoce označovány slovy patradži a nebo bari rat, což v překladu znamená právě Velká noc.

Většinu zvyků, kterými Romové oslavovali Velikonoce, si s sebou přinesli ze svého původního domova, ze Slovenska. Moje vzpomínky na způsob oslav velikonočních svátků sahají zejména do 60. a 70. let. Byla to doba, kdy Romové úzkostlivě dbali na dodržování svých tradic a zvyků, ke kterým patřila především soudržnost, přátelství a vyjadřování úcty jeden druhému, tzv. pačiv. Bylo samozřejmostí, že v době velikonočních svátků se sjížděli příbuzní z celé republiky, aby mohli spolu tento svátek oslavit.

Období velikonočních svátků znamenalo pro romské hospodyně spoustu práce v kuchyni při přípravě velikonočních lahůdek. Na romské velikonoční tabuli nesmělo chybět zejména pečené maso od jehněčího po uzené a vepřové, připravovala se nadívaná kuřata. Podobně jako na Vánoce se vařila silná hovězí polévka s haluškami a také nezbytná goja a holubky (psali jsme o nich v prosinci). Také pečivo bylo podobné tomu vánočnímu - záviny šinga se plnily mákem a tvarohem, k tomu přibyly nezbytné mazance. K pití bylo pivo, víno a různé druhy kořaliček.

V neděli, na Boží hod velikonoční, se v každé domácnosti konaly pilné přípravy na Velikonoční pondělí, kdy se očekávali již od samého rána staří i mladí koledníci. Pro ně měla každá hospodyně připraveno několik desítek velikonočních kraslic. Bylo povinností každé hospodyňky postarat se o chutné pohoštění pro všechny své koledníky.

V Jablonci nad Nisou bylo nepsaným zvykem, že již od sedmé hodiny ranní přicházeli dospělí muži povinšovat a také polít ženy vodou na znamení příchodu jara. Řada z nich měla u sebe své hudební nástroje. Povětšinou měli housle ukryté pod sakem a tahací harmoniku a již před vstupem do bytu začali muzicírovat. Všichni hudebníci museli povinšovat nejen svým příbuzným, ale i známým a kamarádům. Mezi nejznámější hudebníky tehdy v Jablonci patřili pánové Kaleja (přezdívaný Vilmoš), Kuča (Baloľogar), Vojtěch Čuri, Pešta (Štigľo), Horvát (Pukač) nebo Čarný (Janoš), Kovač (Karči) a mnoho dalších. Kolem desáté hodiny dopoledne začali romské rodiny obcházet chlapci s pomlázkou.

Pro Romy je významný také 8. duben - Mezinárodní den Romů. Den je slaven na paměť prvního mezinárodního kongresu Romů, který se uskutečnil ve dnech 7. - 12. 4. 1971 v Chelsfieldu u Londýna. Zde byla přijata mezinárodní romská hymna vycházející ze staré písně rumunských Romů „Djelem, djelem…“ a také vlajka. Ta je modrozelená s červeným kolem uprostřed. V závěrech jednání kulturní komise se objevil požadavek, aby majoritní populace používala pojmenování Rom.

www.mpjablonec.cz

 

Jak slaví Velikonoce Romové

Velikonoce jsou nejvýznamnější křesťanský svátek, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Slaví se ve velké části světa. Pro mnohé jsou Velikonoce i oslavou probouzení přírody a příchodu jara. Velikonoční zvyky a tradice se lišily kraj od kraje a jejich úkolem bylo zbavit se všeho starého, očistit tělo od chorob a připravit se na znovuzrození přírody.

Abychom Vám přiblížili něco málo o těch romských Velikonocích, oslovili jsme Janu Harvanovou a Libuši Gáborovou, které se podělily o své vzpomínky.

Jana Harvanová, 34 let, Praha

O Velikonocích (Patraďi) se schází celá rodina již v ranních hodinách. Sedáváme u velkého stolu uprostřed místnosti a společně posnídáme. Vždy vzpomínáme na ty, kteří tu už s námi nejsou. Poté se společně přesouváme na hřbitov zapálit svíčky. Přinášíme sebou placatku alkoholu, a ten z nás, kdo pronáší přípitek k Velikonocům, nalije kapku alkoholu i na hranu hrobu. Děláme to proto, abychom si připili na Velikonoce a vzkříšení Ježíše Krista i s těmi, kteří nás navždy opustili.

V naší rodině je tradicí, že muž, který chce vejít do domu, musí zavinšovat v romštině ještě před tím, než vůbec vstoupí dovnitř. Teprve poté může vyšlehat ženy pomlázkou a polévat vodou, tak, jak je to běžné i u Čechů. Romové, a to byl zvyk mého tatínka, kropil ženy a dívky malou voňavkou ještě za svítání.

Co se týče velikonočních symbolů, začínáme už den předem barvením vajíček kupovanou barvou nebo hezky po domácku pomocí cibulových slupek nebo červené řepy.

Velikonoční tabule je stejně pestrá jako o Vánocích, nesmí chybět podmarďi fasuľa – sladkokyselá fazolová polévka, holubki (plněné zelné listy směsí ze tří druhů masa), řízky, bramborový salát, filé a nepřeberné množství sladkostí. Ale co je pro nás nejdůležitější, tak to je snídaně. V žádném případě nesmí chybět tradiční romské velikonoční jídlo dzeveli. A dzeveli jsou míchaná vajíčka s praženou klobásou. U Romů je zvykem, že každý kdo přijde do domu, nesmí zůstat nepohostěn. Jídla a pití musí být na stole dostatek pro každého. Vánoce jako takové milujeme, ale Velikonoce snad ještě o kousek víc. Jsou to nejenom svátky křesťanské, kdy Ježíš vstal z mrtvých, ale také rodiny, kterou jako Romové velmi ctíme.

Libuše Gáborová, 63 let, Praha

Většinu zvyků, které jsme doma dodržovali, jsem si sebou do Prahy přinesla ze Slovenska. Moje vzpomínky na oslavy Velikonoc sahají od dob mého dětství do 80. let. Byla to doba, kdy Romové stále dbali na dodržování tradic a zvyků svých předků. Vzpomínám si, jak se k nám sjížděla rodina z celé republiky. Bylo jedno, že se nám spalo nepohodlně, důležité bylo, že jsme mohli být spolu a tento svátek společně oslavit.

O Velkém pátku se u nás nesmělo prát a věšet prádlo, protože se jedná o den smutku, kdy Ježíš byl odsouzen a ukřižován. Pokaždé se o Velikonočním pondělí zašlo na hřbitov pomodlit a zapálit svíčku. To samé i v kostele. Starší ženy mezitím připravovaly pohoštění. Nechybělo pečené maso, nadívaná kuřata, uzené, řízky, silná slepičí polévka s rezankami a trepankami (domácí polévková těstovina), mazanec a také holubki. Má maminka pekla jak na Vánoce, tak na Velikonoce šinga, což jsou vlastně záviny plněné tím, kdo co měl rád, tvaroh, mák nebo povidla. Já měla jako mladá holka za úkol nabarvit dvě plata vajec. Moje maminka mě naučila vařit vejce v silné kávě nebo čaji a tím je krásně obarvit. Dnes to dělají mé dcery.

Muži chodili vinšovat k rodině a k sousedům, vždy dostali kořalku a něco dobrého k tomu. Nevzpomínám si, že by muži chodili s pomlázkou, ale spíš v ranních hodinách s vědrem vody nebo malou voňavkou, kterou schovávali pod kabátem. Všude, a to i dnes, byla slyšet hudba a zpěv. Dnes už se o to starají cédéčka, ale dřív chodívali vinšovat také muzikanti, kteří hráli Romům jen tak pro radost.

Zdroj: www.romea.cz

 

Paticka, tiraz ci co...