Biblický příběh narození Ježíše

Náboženskou podstatou Vánoc je oslava narození (vtělení) Ježíše Krista. Příběh a okolnosti narození Ježíše jsou často znázorňovány pomocí vánočních betlémů. Události, které se vztahují k početí a narození Ježíše Nazaretského, jsou popsány v Novém zákoně. Hlavními zdroji jsou evangelia podle Lukáše a podle Matouše. Biblické příběhy narození Krista mají zčásti legendární charakter, nelze je tedy považovat za přesný popis historické události.

V době, kdy byla matka Jana Křtitele, Alžběta, v šestém měsíci, se podle biblického vyprávění zjevil archanděl Gabriel v Nazaretě Marii, panně zasnoubené Josefovi, muži z rodu Davidova. Anděl Marii oznámil, že počne a porodí syna, Ježíše, jenž bude navěky kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království bude bez konce. Josef chtěl poté, co se zjistilo, že Marie počala z Ducha svatého, Marii potají propustit, avšak ve snu k němu sestoupil anděl a pravil: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“

Na základě císařského příkazu ke sčítání lidu Josef a Marie vydali z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova jménem Betlém. Zde se Josef měl nechat zapsat. V době, kdy dorazili do města, porodila Marie svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí v chlévě, kde nocovali, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. Zdejší pastýři v té době pásli pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Této noci u nich přistál anděl Páně a řekl jim: „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ Pastýři spěchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.

Narození Ježíše předpověděla hvězda, která byla později při oslavách Vánoc zobrazována jako kometa. Hvězdu spatřili mudrci z východu a přišli do Jeruzaléma, kde se vyptávali po novorozeném králi Židů (Ježíšovi), jehož hvězdu viděli, aby se mu poklonili. Zprávy o tom se donesly králi Herodovi, který se znepokojil, svolal kneží a zákoníky a vyptával se jich na místo narození onoho Mesiáše. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě, neboť tak je psáno u proroka.“ Herodes tedy vyslal mudrce do Betléma, aby dítě nalezli. Pak mu měli podat zprávu, aby se mohl také přijít poklonit. Hvězda, kterou mudrcové předtím spatřili na východě, se jim opět zjevila a šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Mudrcové tak nalezli dům i Ježíše s Marií a Josefem. Poklonili se Ježíšovi a předali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Protože dostali napomenutí ve snách, aby se nevraceli k Herodovi, vrátili se mudrcové jinou cestou do své země. K Josefovi ve snu také sestoupil anděl a varoval jej před Herodem, takže Marie s Ježíšem a Josefem brzy poté uprchli do Egypta. Král Herodes, když zjistil, že se mudrcové nevrátili se zprávou o novém židovském králi, dal příkaz povraždit všechny děti mladší dvou let v Betlémě a okolí.

Tento příběh z Bible bývá během Vánoc připomínán a zobrazován a odkazují na něj vánoční symboly.

Vánoce v Česku

Vánoce jsou považovány za nejvýznamnější svátek v roce i pro nekřesťany, kteří jej spojují se zakončením roku a s trávením času v rodinném kruhu. Vánoce jsou slaveny 24., 25. a 26. prosince, ale předchází jim v křesťanském pojetí čtyřtýdenní období zvané advent. Všechny tři dny jsou oficiálním státním svátkem. S vánočním slavením je spojeno množství místních či národních zvyklostí. V českých zemích bylo ve 20. století a 21. století běžné strojení vánočního stromku. Počátkem 19. století se součástí dekorace stalo i osvětlení. Důležitým zvykem je rodinná nebo společná podoba oslavy Vánoc, lidé tráví svátky společně a v dobré pohodě. Samozřejmostí bývala návštěva hřbitova. Nejdříve musel být obstarán dobytek, teprve po jeho poklizení a odzvonění klekání se rodina sešla u stolu.

V českých zemích poprvé vánoční stromek připravil pro své přátele v roce 1812 ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se poté začal prosazovat v bohatých pražských měšťanských rodinách a teprve později i do venkovských stavení. Rovněž bývá zvykem na Vánoce stavět jesličky neboli betlém: v Čechách se tento zvyk objevuje roku 1560 v kostele sv. Klimenta v Praze. Charakter Vánoc do značné míry ovlivňují také koledy, česká tradice koled je pak zvláště bohatá. Koledování se nezúčastňovaly děti z bohatších rodin, protože jejich rodiče jim nedovolovaly „žebrotu“. Na Tři krále byly předváděny dětmi divadelní hry na vánoční motivy, odměnou byly nejčastěji peníze.

Vánoční zvyky a pověry

Podrobnější informace naleznete v článku Vánoční zvyky a pověry.
K Vánocům se vztahují některé pranostiky například: Zelené Vánoce, bílá Velkonoc. Štědrý večer je považován lidmi odedávna za zvláštní dobu, kdy působí silněji kouzla.

Bylo třeba naplňovat určité magické rituály a vyhnout se tak dopadu zlých pověr a naklonit si na svou stranu síly ovládající věci budoucí. Rovněž prý bylo možné snadněji nahlédnout do budoucnosti. Rituály pocházející z předkřesťanských dob ukazují, spíše než co jiného, nejhlubší lidské touhy, které se příliš nemění.

Při zadělávání kynutého těsta měla hospodyně na zahradě rukama hladit ovocné stromy a volat: „Stromečku, obroď, obroď“, aby byly plodné. Mezi křesťanské zvyky se zřejmě pohanskými kořeny patří zvyk bdění (vigilie) a půstu. Přinejmenším mezi večeří a půlnocí jsou hrány karty a kostky, aby hráči zjistili jaké štěstí je čeká příští rok, jak jim půjde karta. Častým moderním zvykem je procházka před večeří. Někde bývá procházka spojena s moderním vánočním zvykem pustit vánočního kapra do řeky ve městě, což bývá někým považováno za záchranu pro uvedeného kapra, odborníky však za rozsudek smrti.

O Štědrém večeru má mít kapsy hospodář otevřené, aby do nich napadalo štěstí, aby přišel hospodář k bohatství. Prát prádlo na Štědrý den přináší smůlu. A nesmí se rozhodně věšet prádlo, protože by se během roku mohl někdo oběsit. Zvykem bylo rozkrajování ovoce, z něhož se věštilo zdraví či nemoc a smrt. Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, pak by dobytek kulhal. Nesmí se zametat, aby z domu nebyli vymeteni duchové mrtvých, kteří v tyto dny přicházejí navštívit živé.

Při večeři jsou všichni jsou svátečně oblečeni a jídelna je vyzdobena. Na stole může být ubrus s vánočním motivem a zapálené svíce. S pojídáním jídla se čeká až bude shromážděna celá rodina. Před večeří se všichni společně nahlas pomodlí, nebo jsou pronášeny přímluvy. Na večeři se podává ryba, obvykle kapr. Během večeře se v různých oblastech země dodržují některé zvyklosti. V některých rodinách se připravuje o talíř více pro nečekanou návštěvu. Často je zmiňován zvyk položit pod talíř minci či šupinu, tento zvyk měl udržet peníze v rodině nebo je přinést. Součástí večeře měly být luštěniny, nejčastěji měla být při večeři zkonzumována lžíce vařené čočky, aby byla příští rok dobrá úroda a spousta peněz. Kdo na Štědrý den nikomu nedá nikomu dar, do roka prý skončí v bídě.

Po večeři bývá zvykem rozbalovat vánoční dárky a bývají zapalovány svíčky v lodičkách z ořechových skořápek, které jsou pouštěny v lavóru (velké míse sloužící k mytí, velmi často na metr vysokém samostatném stojanu) s vodou. Rituálem bylo házení střevíce, zda se dívka další rok vyvdá, halekání z brázdy, třesení bezem nebo plotem a poslouchání z které strany štěká pes:

Města jsou vánočně vyzdobena, stejně jako domy a někdy i okna a dveře domů. Adventní svíce na adventním věnci se zapalují postupně jako v jiných zemích. Soboty a neděle tráví lidé, ti kteří tyto dny nemusí trávit prací, svátečně. Často vycházkami do přírody nebo do města, kde navštěvují trhy, muzea, kostely, galerie a jiná hezká místa. Celé období před Vánocemi má sváteční nádech. Během období před Vánocemi obyvatelé uklidí a vyčistí celý dům, nakupují dárky a pečou cukroví. Ve vánočním období jsou v ČR časté koncerty a děti na náměstích mají pod vedením učitelek vystoupení se zpěvem a hrami, ve školách a školkách ukázky prací s vánoční tematikou. Bývají připravovány betlémy, jesličky často se živými herci.

Po Vánocích chodí děti s doprovodem katechetky nebo katecheta dům od domu vybírat peníze na Tříkrálovou sbírku, kterou pořádá Katolická Charita.

Vánoční dárky

První zmínky o vzájemném obdarování se objevují již ve starověkém Římě. Nedílnou součástí Vánoc se však dárky staly až v 19. století. Bylo zvykem obdarovávat členy rodiny, ale i služebnictvo. Domácí chasa například dostávala ošacení nebo malou finanční částkou na přilepšení k celoroční mzdě. Dárky se dávaly také žebrákům nebo tulákům bez domova, kteří v době křesťanských svátků zaklepali na dveře bohatších domácností. Na počátku 20. století, v dobách hospodářské prosperity, se pod vánočním stromkem vyjma potřebných věcí stále častěji objevovaly drobnosti a hračky jen pro radost. V chudých letech mezi dárky byly i oděvní součástky.

Vánoční pokrmy a nápoje

Vánoční kapr s bramborovým salátem. Na Štědrý den matka organizovala, aby dcery v kuchyni pekly z „bílé mouky“, koláče „pecaky“, „lopaťaky“ hruškové, zelné, nebo jiné, makovníky, makové bábovky (buchty), a jablečný závin.

24. prosince bývá tradicí, že se schází celá rodina na slavnostní večeři. Společná vánoční rodinná večeře se speciálním jídlem je tradičně důležitou součástí oslav Vánoc, ale během svátků se podávají i jiné tradiční pokrmy než obvyklé dny nebo svátky. Samotná večeře se tradičně skládala z rybí polévky, bramborového salátu s kaprem.

Již v rámci příprav na Štědrý den se v Česku peče vánoční cukroví, vánočka a štóla. Většina z vánočních cukroví se připravuje ze směsi mouky, cukru, vajec, másla, kakaa, čokolády a různých druhů ořechů a kandovaného ovoce. Mezi typické patří cukroví z lineckého těsta, které je možné navíc ochutit strouhaným kokosem nebo kakaem. Typickými vůněmi jsou vanilka a rum, typickým kořením skořice. Vánočka je druh sladkého pleteného pečiva z kynutého těsta. Má svým tvarem připomínat malého Ježíška zabaleného v peřince, je proto symbolem nového života a plodnosti. Štóla je druh pečeného vánočního moučníku. Má tvar bochníku a pochází z Německa. Uvnitř je zapečené například sušené ovoce a ořechy a z vrchu je štóla posypaná moučkovým cukrem.

Jelikož se podle zvyku nemá do štědrovečerní večeře jíst maso, jako polední jídlo se na Štědrý den podává kuba (také staročeský kuba, černý kuba). Jde o tradiční české jídlo, jehož základem jsou kroupy a houby (zejména stroček trubkovitý).

Hlavním chodem štědrovečerní večeře je v Česku tradičně kapr. Podává se obalovaný a osmažený s bramborovým salátem. Z některých částí (hlava, vajíčka, sperma, vnitřnosti, kosti se zbytky masa) se dělá oblíbená chutná tradiční polévka.

Tradiční uzeninou je vinná klobása, často se také smaží vepřové, ale i kuřecí řízky.

K oblíbeným nápojům patří svařené víno a vaječný koňak.

Romské Vánoce aneb Bachtale Karačoňa

V romské rodině se o Vánocích (o Karačoňa) udržuje nebo dříve udržovala řada starých obecně rozšířených lidových zvyků, které se v minulosti pojily s křesťanskými představami. Mnohé z nich Romové převzali od majoritní společnosti, z které se postupem času vytratily. V uzavřených romských komunitách se však zachovaly mnohem delší dobu – a některé vlastně dodnes. Stejně jako např. Češi, i Romové dodržují na Vánoce různé pověrečné úkony, které jim mají zajistit zdraví, peníze či soudržnost rodiny.

Vánoční svátky jsou pro Romy obdobím očisty vnější i vnitřní. Před svátky se proto v mnohých rodinách uklízí, mnohdy se také bílily stěny. Do dalšího roku by neměl nikdo vstupovat zatížen dřívějšími hříchy, každý má proto na Vánoce možnost se očistit také vnitřně. Proto se romské rodiny vzájemně navštěvují a v případě, že si nějak ublížily, obřadně prosí za odpuštění a žádají o usmíření.

Na očistu duše navazuje před štědrovečerní večeří symbolická očista ve vodě s mincemi, aby byl člověk v dalším roce zdravý, bohatý a šťastný. V některých oblastech se Romové dříve scházeli hromadně u společné studny, omývali se a utírali do červeného ručníku. Červená barva je v mnohých kulturách považována za magickou. Také Romové jí připisují ochrannou moc.

V rodinném kruhu
Vrcholem vánočních svátků je společná večeře v širokém rodinném kruhu. Večeře se odehrává na Štědrý večer (e Viľija) a předchází jí celodenní půst. Jako připomínku, že se Ježíšek narodil v chlévě, si dříve Romové na Štědrý večer prostírali na zemi na slámě. Pokud jedla rodina u společného stolu, sláma se alespoň rozložila po podlaze pod stolem nebo na stole pod ubrus. Ač zní tento obyčej poněkud zvláštně, v českém prostředí byl mnohá staletí obecně rozšířen, do dnešní doby se však neudržel.

Dříve byla štědrovečerní tabule výhradně postní, dnes je již maso její běžnou součástí. Narozdíl od českého prostředí však není mezi Romy jako vánoční jídlo rozšířené maso rybí, nejčastější je vepřové nebo kuřecí.

Vánoční stůl musí být bohatý, má symbolizovat dostatek a blahobyt, a tím je zajistit do dalšího roku. Na stole by neměly chybět oblíbené romské vánoční pochoutky jako fazole se sušenými švestkami (e fasuľa šuke khiľavenca / šľivčanka) nebo buchtičky polévané sádlem a sypané mákem (o bobaľki) a další, jako jsou plněné zelné listy (o holubki), plněné taštičky (o pišota), tvarohové či makové kynuté záviny (o šinga) aj. Kromě těchto pochoutek na stole nechybějí ani některé symbolické potraviny. Chléb a sůl mají zajistit, aby bylo po celý rok co jíst, čočka či hrách dostatek peněz, česnek, aby byli všichni po celý rok zdraví, a med, aby k sobě byli v rodině navzájem dobří a milí.

Až přijde nejstarší
Samotná štědrovečerní večeře začíná příchodem nejstaršího, obvykle mužského člena rodiny do místnosti. Otec, dědeček, příp. nejstarší bratr zaklepe na dveře a dotáže se přítomných, zda může vejít. Poté, co je vyzván, aby vstoupil, modlí se k Bohu a přeje ostatním, aby byli zdraví a šťastní, aby měli všeho dostatek.

Nabádá rodinu, aby si jeden druhého vážili, aby jim byl vzácný daný okamžik a skutečnost, že se sváteční chvíle dožili ve zdraví. Během svého proslovu drží v rukou pecen chleba s hrstkou soli nebo se svící, jinde také misku medu, kterým si pak každý udělá křížek na čelo.

Pod talíř vkládají někdy hospodyně minci, aby přinesla v dalším roce hojnost peněz. Při večeři nesmí nikdo od stolu vstát, protože stejně tak, jako by se vzdálil od štědrovečerního stolu, odešel by v příštím roce i z tohoto světa. Po večeři se svazovaly lžíce k sobě, aby tak jako ony, pevně svázané, spolu po celý rok drželi i jednotliví členové rodiny.

Vzpomínka na duše mrtvých
Na štědrovečerní hostině se pamatuje na příbuzné, kteří už nejsou mezi živými. Romové mají k duším zemřelých (o mule) velkou úctu, ale zároveň se jich také obávají. Předcházejí si je proto, aby neměly důvod se vracet na zem a škodit. Kromě samotné vzpomínky na zemřelé zapálením svíce, jsou jejich duše přizvány k večeři. Místo je jim vyhrazeno buď přímo u stolu, nebo se jim pokrmy odkládají na jiné místo – často na okenní parapet, na balkón či do kouta. Někdo nosí jídlo svým zesnulým přímo na hrob.

Oblíbenou pochoutkou duší jsou zejména bobaľki. Často se však duším odkládá od každého jídla trochu. Na romských hrobech lze i v dnešní době vidět misky s cukrovím, pálenku, cigarety, pokud jde o zemřelé děti, nosí jim jejich příbuzní někdy dárky, např. panenky, plyšové hračky apod.

V minulosti bylo v celém křesťanském světě žádoucí, aby každá rodina přijala ke svému štědrovečernímu stolu někoho chudého, osamoceného, nemocného nebo žebráka. Také Romové tento zvyk znali a přijali na Štědrý večer každého, kdo zaklepal na jejich dveře nebo kdo se osamocený potuloval v okolí jejich osady.

Zavěšený stromek
Obyčej vánočního stromku pronikal do romského prostředí jen pozvolna. Romská obydlí byla velmi stísněná, nejčastěji měla jen jednu místnost, ve které se odehrával veškerý rodinný život. Početné rodiny proto nemohly již tak malý prostor ještě zmenšit stromečkem. Proto se stromek někdy zavěšoval ke stropu. Zdobil se skromně pomocí ořechů, jablíček, papírových ručně vyrobených ozdob.

Oblíbené byly tzv. salonky – uhlíky obalené ve staniolu s nastříhanými střapci na koncích. V posledních desetiletích se do romských rodin rozšířil český fenomén vánočních čokoládových kolekcí. Dnes se stromeček zdobí již klasicky – vánočními ozdobami, světýlky a řetězy. V některých rodinách lze však najít ozdoby poněkud neobvyklé – zavěšené bankovky, které mají opět zajistit bohatství v dalším roce.

Ani rozdávání dárků nebylo v romských rodinách ještě v polovině 20. století běžné. Výjimečný byl již bohatý štědrovečerní stůl, u něhož se rodina sešla. Postupně se snažili rodiče obdarovat alespoň děti, které dostávaly nejčastěji ovoce, oblečení a jiné praktické věci. Na přelomu tisíciletí byly dárky běžnou a nezbytnou součástí Štědrého večera, dnes však opět při jejich výběru hrají roli sociální a finanční možnosti rodiny.

Návštěvy a koledování
Po večeři i následující sváteční den – na Boží hod – se rodiny a známí mezi sebou navzájem navštěvují, aby si do dalšího roku popřáli vše dobré. Je žádoucí, aby jako první do domu vstoupil zdravý, silný, mladý muž. Jako první nesmí nikdy vejít žena nebo dítě – věří se, že ti přinášejí smůlu. Koledník musí mít v kapse nějaké peníze, aby s sebou do domu nepřinesl chudobu.

Koledování a vinšování (tj. přání) patřilo mezi výrazné fenomény slovenské kultury, byly však přímo spojené právě s romským prostředím. Místní sedláci netrpělivě očekávali „své cikány“, kteří jim za hudebního doprovodu vinšovali zdraví, štěstí a bohatství do dalšího roku. Věřili, že ke komu Romové nepřijdou, bude mít smůlu.

I v případě vinšování pro majoritu bylo žádoucí, aby první vcházel mladý zdravý muž. Sedláci měli pro koledníky připravené odměny v podobě jídla, pálenky a někdy také drobných peněz. O vánočních svátcích přáli obvykle dospělí. Děti chodily na koledu až na Nový rok a na Tři krále.

Po Novém roce už se však celý svět pomalu vrací do zaběhaných kolejí, sváteční atmosféra a nálada se vytrácí a na všechny dopadají opět každodenní starosti. Nezbývá, než si přát, aby jich v dalším roce bylo co nejméně a vzájemně si popřát but sasťipen the bacht andro nevo berš – mnoho zdraví a štěstí v novém roce.

Jak se vaří bobaľki? Dáš mouku – trochu hladké, trochu hrubé nebo polohrubé – osolíš, přidáš droždí a zaděláš vodou. Vodu přilévej tak, aby těsto nebylo ani příliš tuhé, ani moc řídké. Těsta zaděláš tolik, kolik vás je doma, kolik lidí chceš nakrmit. Když máš těsto pěkně propracované, necháš je kynout. Vykynuté těsto vyklopíš na vál a uválíš z něho válečky. Válečky nakrájíš na malé kostičky, nakladeš je na vymaštěný plech a dáš je péct do trouby. Když se upečou, vyndáš plech a přeliješ bobalky vařící vodou, protože jsou tvrdé. Vyndáš je z vody, dáš do mísy, omastíš rozpuštěným sádlem nebo máslem a posypeš je mletým mákem a cukrem.