25.01.2011, z rubriky Reportáže, autor: Mgr. Pavla Kopečková
Zprávičky z Portugalska 1 ...na pokračování...

1. DÍL - ZPRÁVIČKY Z PORTUGALSKA

Městecko, do kterého jsem byla umístěna se jmenuje Carrazeda de Ansiaes. Leží v severní části Portugalska (region Norte), v části, která se nazývá Tras-Os-Montes, téměř na hranicích se Španělskem. Má asi 3000 obyvatel sečteno i s okolními vesničkami. Takže si představte mou cestu. Na mapě jsem samozřejmě zjistila, kam že to vlastně jedu, ale realita mě i tak překvapila. Vystoupila jsem na velice moderním a téměř vylidněném letišti v Portu, našla jsem důležitý železniční uzel a přestupní stanici Porto Campagna, mimo jiné také velice moderní, ale velikostí se může srovnávat například s nádražím v Českých Budějovicích, kde jsem nastoupila do inter-regionálního vlaku. Tady však, alespoň podle mých zkušeností, vyspělost v moderních technologiích Portugalska končí. Vláček se podobal úzkokolejce v Jindřichově Hradci. Do té doby jsem se domluvila bez problémů anglicky, či francouzsky, ale tady už to jinak, než portugalsky nešlo. No jo, ale já zatím tenhle "ušišlaný" jazyk neovládám. Ale nevadí, nastoupily ruce-nohy a konverzace s místními postaršími cestujícími oblečenými v černém byla dosti zábavná. Zaujala mě jedna paní, která jela nejspíš od portského zvěrolékaře se svým papouškem. Už tady mi začalo vrtat hlavou, kam že to vlastně jedu.

Celá tato trasa vede údolím řeky Douro, která je jedním z nejvýznamnějších portugalských toků, pramení ve Španělsku a ústí v Portu do Atlantského oceánu. Podél celého toku je kopcovitý terén, kde jsou na stráních rozsáhlé vinice, každá z nich viditelně popsána názvem odrůdy, či jménem majitele, nechybí samozřejmě Sanderman, vynikající odrůda portského dezertního vína. Ta příroda kolem opravdu otvírá ústa do tvaru A, je nádherná. Velice však kontrastuje s okolními příbytky lidí, viděla jsem i shluk několika maringotek, hned u železniční trati a děti popelící se před nimi. Sem tam jakási chýše, polorozpadlý kamenný dům, kostel bez střechy, to vše uprostřed toho přírodního skvostu, který je zařazen do dědictví UNESCO. Vystoupila jsem po téměř tříhodinové cestě v městečku Tua, které také na mapě vypadá větší, než doopravdy je. Tam na mě měl čekat navazující autobus do Carrazedy. Místo toho tam stál malinký mikrobus starší výroby. Ale nedalo mi to a zeptala jsem se francouzsky jeho řidiče, zda neví jak se dostanu do Carrazedy. Všichni čtyři důchodci i tenhle pirát silnic (pirát píši schválně, protože téměř všichni portugalští muži vypadají, když si přimyslíte papouška na rameni a šátek na hlavě jako piráti, mimochodem za několik minut se ukázalo, že přezdívka pirát silnic je naprosto přesná) se začali smát a řekli, že nerozumí. Tak já jen na to Carrazeda a pan řidič mi s doširoka otevřeným úsměvem ukázal, že si mám naskočit i s věcmi dovnitř. Všichni si vesele povídali a vždy se na mě otočili a začali se smát. Tak jsem se smála také. No nevím, možná sama sobě. Jeli jsme asi 20 minut dost strmým terénem, silnička se klikatí tak, že je vám skoro špatně a po jedné straně naprostý a hluboký sráz vedoucí k řece, zábrany jen někde. Byl to docela adrenalinový zážitek. Řidič ještě k tomu živě diskutoval a často se se smíchem otáčel dozadu na spolucestující. Byla jsem malinko nervózní a jen si v duchu nadávala, do čeho jsem se to pustila. Podél cesty už nebyly ani ty rozpadlé domy, prostě nic, jen nádherná divoká panenská příroda, pole a ovce. Připadala jsem si v tuhle chvíli jako ty venkovské učitelky a vychovatelky v 19. století strastiplně putující na své mise. Myslím, že jsem pochopila, co prožívaly. Stavěli jsme jen jednou v malé vesničce a nabrali ještě jednu silnější paní a pak už jsme dorazili do Carrazedy.

Tam mě před hasičskou stanicí vysadili a se slovy: tady máš tu "Francouzsku", předali paní učitelce Olimpii Candelais, která mě má na starost a která tam na mě již čekala. Je velice dynamická a sympatická, dovedla mě k Marii-Antonii, u které bydlím a která mě ihned adoptovala do rodiny. Pak jsme šli do školy. Představila mě řediteli a ostatním kolegům. Zahrnula mě spoustou jmen, které si doteď nepamatuji, ale hlavní můj dojem byl pocit pohody a obrovské přívětivosti lidí. Na škole panuje rodinná, přátelská a milá atmosféra. Myslím, že mi tady bude dobře...


Paticka, tiraz ci co...